Telefonní přístroje jsou dnes něco, bez čeho se někdo, kdo se běžně pohybuje ve společnosti pohybuje, nemůže téměř obejít. Díky nim se přenáší hovor na základě elektrických signálů, ale byly pokusy využívat také jiné principy.
V textech, které pojednávají o historii telefonů se o první místo dělí Alexandr Graham Bell a Ital Antonio Meucci. Bell je všeobecně známější a širší veřejnost ho za vynálezce telefonu označí, ale podle novějších výzkumů to byl právě Antonio, který jej vymyslel. Postupně tak byly práce zdokonalovány. Objevilo se několik patentů, které sice znamenaly krok vpřed, ale stále to nebyly plně a za všech okolností funkční telefony. Zezačátku byly přístroje schopné přenášet velmi jednoduché zvuky, tóny nebo například šepot. Lidský hlas, který je složen z mnoha frekvencí, má výšku, barvu, hlasitost, se dlouhou dobu nepodařilo na větší vzdálenost přenést. Důležitým byl také vynález Edisona, který vymyslel uhlíkový mikrofon. Takto bylo prakticky možné přenést zvuk a v pozměněné podobě se tyto mikrofony v menší míře používají dodnes.
Do Českých zemí se informace o telefonu donesla v roce 1877 a první linku zde nechal vytvořit saský podnikatel Richard Hartmann. Propojovala tehdy správu dolu Georg Hartmann v Ledvicích a nádraží v Duchcově. První telefonní ústředna v Praze se nacházela v dome U Rychtrů a ve stejném roce, kdy byla založena ústředna, byl vydán také první telefonní seznam čítající několik desítek telefonistů.
Telefonní přístroj se postupně stal nezbytnou součástí každé domácnosti. Bylo spočítáno, že v roce 2014 bylo na světě okolo 7 miliard telefonů. V poslední době je ale spíše raritou zahlédnout v domácnosti drátový telefon, pravděpodobně byly nahrazeny mnohem menší bezdrátovou a vlastně celkově dokonalejší verzí, kterou si každý člen může uložit do kapsy.